Denik Ostravaka 5.
už teho bylo vpysk?
- Nákupní košík: 0 položek
- Cena objednávky: 0 Kč
- Přejít do pokladny
| Název: | Denik Ostravaka 5. | |
| Podtitul: | už teho bylo vpysk? | |
| Autor: | Ostravak Ostravski | |
| Počet stran: | 128 | |
| Vazba: | brožovaná | |
| Formát: | A5 | |
| Cena: | 113 Kč | |
Anotace
Ideální četbu na dovolenou předznamenává autorovo vyznání létu, jež vévodí obálce knihy: „Nebe modre jak zeprane monterki, luft voni po letu a ni po čim inym, kvitka lezu z hliny tajak by ich haviře vystrkovali ven. A moja duša romantika se enem směje…“ Deník obsahuje zápisky z období prvního pololetí roku 2006. Jeho zážitky s novou přítelkyní Blankou, jejím malým barabčikem a celou svéráznou rodinou opět nezklamou a rozesmějí i největší škarohlídy. Čtenáře rozhodně překvapí autorovo „básnické střevo“ a zajímavou přílohou je rovněž galerie portrétů Ostravaka, jak jej vidí jeho čtenáři.
Ukázka
S mamu na nakupach
Jak sem segře slibil, na patek sem se domluvil s mamu, že nakupime jakesyk ty bebechi na zahradu. Foter se tajak každy rok vymluvil na něčekany sraz kolegu z ubani, tuž sme jeli sami dva. Enem co se mama usadila na přednim sedadle, rozložila se na kolenach složku s vystřyžkami z letačku a popsala trasu. Jak sem zakrutil hlavu, tuž jeden z tych listku odložila stranu. Furt sem krutil hlavu, tuž se začla dohadovať, že všecko nutně potřebuje a že dyť to je enem paru věcy. Nakoněc sme se dohodli enem na dvuch obchodach a naivně sem se myslel, že hned v prvnim nakupime všecko. Přy třetim objezdu ucpaneho parkovišťa mi zecvaklo, jake to asy budě vevnitřku. Mama se malem porvala o posledni vuzek s o hlavu menši babu, kera ji do řbeta přala, ať se ji ulame kolco a ať ju pobodaju fčely. Jak sme vjeli na něpřatelsku linyju, mamě se oči potahly jakusyk blanu a zmateně začla do vuzka nakladať kvitka, aby ich po paru metrach vytahovala ven a davala tam ine, pry pěknějši. Za deset minut smě měli vuzek narvany jak když Přemek jedě do televize. Parurazy sem mamě zamaval dlaňu před očami, esli je v rychtyku. Překvapeně zamrkala do plneho vuzka a pravila, že to asy fakt přehnala a vytahla třy kvitka. Potem sme dorazyli k hlině. To sem ju trochu nasmolil, bo sem ty pytle chtěl nahazať na ty kvitka. Tuž sem po jeji vyhružce o nedělnich dršťkach všecko vyskladal ven, třy pytle rašeliny, zeminy, hnojiva a nevim jakeho sviňstva nacpal do vuzka a navrch naložil ty kvitka. Mezytym mama objevila male křaki a hned dva přydala k nakladu. Potem se eště vratila pro kanacke boruvki. A eště dvoje maliny, bo gizdi pry zbožňuju marmeladki. Jak sem viděl na koňcu regala, ku keremu sme jeli skorostromki, povedlo se mi mamu odlakať k zahradnimu nabytku, bo ty ceny u něho zaručovaly, že ho něbuděme brať. To sem se ale přepočital, bo mama se u teho zastavila a važně uvažovala, jak se to rozestavi. Upozornil sem ju, že naša zahrada je velka, jak jeji kuchiň se špajzku dohromady a že sused asy něbudě suhlasyť, jak mu kvuli paru kuskum dřevěnych stolu, stolku a altanu zbura plot. Tež sem ji přypoměl, že ji před paru rokami jakasyk sviňa ukradla jeji oblibenu konvicu na kropeni hektaru. To ju trochu sklidnilo. Aspoň na chvilu.
Za chvilu zas začla něrvozně švihať očami zleva doprava jak v prvni řadě na tenyse a zatahla mě k dalšimu vybranemu bebechu – eletryckim nožicam. Pry to nutně potřebuje, bo ty křaki su čim dal věči a už přes ně něvidi, esli ma susedka věči tulipany. Přectavil sem se male gizdy, jak se hraju na střyhorukeho Edu a naskakala mi husy skura jak rybiz. Hned vedle byly sekački, to tež chtěla, bo kdo to ma furt sekať tu staru ručni bestyju. To už sem se nasmolil, bo travu dycki sekam ja. O ulicu dal byly ryny a vuzek byl eště ze štvrtiny volny, tuž mě začla přemluvať, že ty naše su už beztak prohnile a nikdo to stejnak něčisti, tuž bysme mohli dvě třy kupiť. Zakrutil sem zas palu a zoptal se, esli zna rozměr a delku. Štěkla po mě, že sem detajlista. Potem zas pry, ať vemem paru kiblu omitki, bo jak se loni gizdi hrali na male Lendly, pul chalupy opadalo. Už sem rači držel pysk a tlačil vuzek. Parurazy sem musel skontrolovať, esli mi něupadly kolca, bo to jelo jaksyk ztuha. Cestu k pokladně eště mama zmizla do jedne ulički a za chvilu přyletěla nadšena jak Opočenski v jeslach a vykladala, že tam maju nadherny přyrodni kameň, akurat na cestičku od vchodu ku plotu. Tlačil sem dal a něvšimal se ji. Kusek před pokladnu sem vylovil z košika slupkove solarni svitidlo a bechnul ho zpat ki do regala. Mama se na mě podivala jak Drakula na vymačkane rajske jabka, tuž sem ji ukazal na dno vuzka, kaj byly dvě obyčejne bambusove na petrolej, že to stači, bo su za paru korun. Až jak pokladni zahrala na te svoji klavijatuře, zecvaklo mi, že solarni svitidlo bylo enem na odlakani, bo mama pod kvitka schovala ty nožice, naštěsti enem obyčejne, ni eletrycke. Vitězně s nimi za pokladnu na mě mavala a šermovala jak na valeny Dartaňan, jak sem eště na pas skladal zbytek tych bebechu. Jak se na ňu pokladni obratila s celkovu sumu, naraz se přeměnila v decentni robku a dala ji svoju kredytkartu. Ja sem mezytym stěhoval ty kramy zpatki do vuzka a funěl u teho jak Sysyfos.
Jak sme vyšli ven, vrhly se na nas dva pary a začly se přetahovať o naš vuzek. Než sem všecko vyložil do Feliny, jeden par pochopil, co na mamu plati a začnul ji každu položku chvaliť. Mama se enem usmivala a vuzek něchala im. Za deset minut potem v kaře nadavala jak dlaždič, bo tam něchala deset korun. Odvezli sme ten naklad do Kijovic a všecko sem to nahazal do šopy. Mama měla strach o ty kvitka, tuž sem eště napustil do kibla vodu a bechnul ich tam. Jak sme potem zastavovali před barakem, slibil sem ji, že tam o vikendu eště zajeděme dať to do rychtyku.
Ten deštivy vikend mi celkem vyhovoval, bo sem ho cely prochrněl a proučil. Ten kurz z roboty se totiž něbezpečně bliži ku koňcu a ja furt pořadně něvim, o co tam vlasně idě. Včera sem se od rana rozhodoval, co robiť, bo svatek zamilovanych. Volal sem segře, esli už je cosyk nove s Blanku, ale něbrala mi to. Tuž sem odpoledně chvilu zbiral odvahu, dal se třy fernety a vyrazyl na Dubinu. Dvarazy sem obešel barak, než sem se odhodlal zazvoniť. Dole kdosyk nězavřel dveře, tuž sem šel až ku dveřam nahuře. Jak sem pustil zvonek, došlo mi, že mam prazne ruki a že to vyzni na guvno. Jak nikdo něotviral, trochu sem ten čudel podržel. Po paru minutach mi bylo jasne, že nikdo neni doma. Zkusyl sem aji segru. Tež nic. Jak už sem se chistal isť dom, vylez upřymny v županě a čuměl na mě jak labuť na šnuptychel. Potem zakoktal, že nikdo, fakt nikdo neni doma a nervozně přešlapoval z jedne hnaty na druhu. Chvilu sem dumal, že bych ho nasmolil a stavil se na turka, aspoň bych poznal tu jeho odkvetlu slunečnicu, ale potem sem se pravil smol na to.
Před barakem sem dostal fajny napad. Jak sem se vratil, dole už jakisyk chitrak zamknul a tak sem musel eště raz upřymneho vyrušiť. Přyšel eště vic nasmoleny jak předtym, ale jak viděl, čemu sem se vratil, enem se usmjal pod chmyřy.
Než sem dojel dom, viděl sem dvěstapadesatosum dvojic, kere se obimaly a olizovaly pod stromami jak poštovni znamki. Někeřy zhnilejši sebu tahali aji kusy haluzy a co paru metru se zastavovali. Věči křaki sem rači někontroloval. Celkem upřymně sem všeckich něnaviděl. U Helbicha přystupila přypita robka, na tachometru najete okolo padesatki, něomylně zamiřyla ku mě, lapla se vedle a začla do mě hučeť jak navaleny nadražak do tunela. Že sem celkem šikovny mladežnik, ona je sama, je ten prvni maj, a co kdybysme to dali dohromady, aspoň na neska? Tuž možna, kdyby ji něchiběla polovina zubu a použivala iny parfem, jak Bref. Od neska se už nikdy nělapnu na dvojsedlo. Idu chrněť. Esli se Blanka něozve po včerejši navštěvě, tuž už nikdy.
