Muži velké Ostravy
- Nákupní košík: 0 položek
- Cena objednávky: 0 Kč
- Přejít do pokladny
| Název: | Muži velké Ostravy | |
| Autor: | Boleslav Navrátil | |
| Počet stran: | 80 | |
| Vazba: | vázaná | |
| Jiná vazba: | ||
| Formát: | jiný ... | |
| Jiný formát: | 265x230 | |
| Cena: | 329 Kč | |
Anotace
Z někdejší poklidné venkovské obce vyrůstalo postupem doby moderní velkoměsto. Za touto změnou stáli lidé se svými představami, dovedností, houževnatostí, ale i chybami. Někteří byli ryzími představiteli gründerského kapitalismu, tvrdí a bezohlední, jiní byli ovlivněni nastupujícím humanismem, důrazem na obecné i odborné vzdělání, na kulturu a slušné bydlení. Je proto dobré znát alespoň některé z plejády osobností, které se na budování průmyslového velkoměsta podílely.
Vydání finančně podpořilo statutární město Ostrava.
Ukázka
Nejlepší ostravský starosta všech dob
Bez nadsázky můžeme tvrdit, že zdatnější osobnost, než byl Jan Prokeš (1873 až 1935), Ostrava ve svém čele neměla. Jeho vynikající manažerské schopnosti lze přirovnat jen ke generálnímu řediteli Vítkovického horního a hutního těžířstva Paulu Kupelwieserovi, tvůrci nových Vítkovic. Prokeš byl pracovitý, houževnatý, přehnaně sociálně zaměřený. Byl také antiklerikálně důsledný. Víru v Boha považoval za protiklad uvědomělosti a moderního světonázoru, a to podle Marxovy poučky, že náboženství je opium mas.
Jan Prokeš se nikdy nezapletl do žádného skandálu, korupce ani uplácení. Byly samozřejmě snahy takový postoj prokázat, ale nikdo neuspěl. Ve světle dnešních zkušeností z úplatnosti ve velké politice se to zdá být téměř neuvěřitelné. Jan Prokeš se narodil v Černotíně na Přerovsku v rodině venkovského ševce a otcovu řemeslu se také vyučil. Byl ovšem velmi zvídavý, vzdělání si doplňoval sám, a prokazatelně se slušným výsledkem. Vlivem skromného dětství se stal sociálně citlivým, a když vstoupil do politiky, bylo to na straně spíše těch chudších. Do dělnického spolkového života se zapojil už v roce 1892 v Hranicích na Moravě, po příchodu do Ostravy v roce 1894 se velmi sblížil se sociálním demokratem Petrem Cingrem, což ovlivnilo celý jeho další politický život. Pomáhal založit dělnickou tělovýchovnou jednotu, přispíval články do dělnického Duchu času, v němž se pak stal řádným redaktorem. V roce 1906 a 1913 byl zvolen za sociální demokraty, v roce 1907 a 1911 také do Říšské rady a již od roku 1907 patřil k takzvaným autonomistům, kteří prosazovali samostatný český stát. Od samého počátku vzniku Československa v roce 1918 stál v čele moravskoostravské radnice, nejprve jako předseda správní komise a vládní komisař, od roku 1925 jako starosta. Od 29. 10. 1918 byl také předsedou nového státního orgánu Okresního národního výboru moravskoslezského. Stal se také členem čs. delegace na Pařížské mírové konferenci a členem Národního shromáždění.
Teprve pak se mohly jeho schopnosti rozvinout naplno. Především byl iniciátorem velkorysé bytové výstavby. V poválečné chudobě se snažil pomoci nejpotřebnějším, organizoval ošacovací a vyživovací akce, nechal rozšířit chudinskou péči, nabádal ke sbírkám pro nezaměstnané. Dosáhl toho, že téměř celé město bylo napojeno na vodovodní a kanalizační síť, z jeho popudu byly rozšířeny vodárny a nalezeny nové zdroje pitné vody. Velké investice byly vloženy do komunikací, oprav chodníků a podobně. Velmi usiloval o připojení okolních obcí k Moravské Ostravě. V roce 1919 inicioval sloučení 15 obcí ostravské aglomerace pod jednotným správním a hospodářským vedením. Pro nesouhlas zemských politických výborů v Brně a Opavě k tomu nedošlo. K Moravské Ostravě byly v r. 1924 připojeny jen moravské obce Přívoz, Mariánské Hory, Vítkovice, Nová Ves, Hrabůvka a Zábřeh. Prosadil získání budovy pro Moravskoslezské národní divadlo, právě on byl největším zastáncem výstavby Domu umění, za jeho působení získala městská knihovna své sídlo v křídle paláce nové spořitelny. Mnohokrát předstoupil starosta Prokeš před radní s návrhem na založení archivu města, až dosáhl svého. Přičinil se o sepsání historie Moravské Ostravy. Byl také zastáncem stavby nové ostravské radnice, ale za přijatý projekt i výslednou stavbu byl ostře kritizován. Radnice prý připomíná kasárna, je megalomanská (ve své době byla největší v Československu), svou velikostí by prý stačila pro národní shromáždění i senát dohromady. A město se prý kvůli ní příliš zadlužilo. Za jeho starostování se rozšířila městská nemocnice, přibylo velké množství škol, zvláštní důraz kladl Prokeš na zdravotní péči pro děti. Byl rovněž poslancem parlamentu a jeho interpelace se vždy týkaly záležitostí hornických, stavebního rozvoje Ostravy, sociální sféry a podobně. K tomu je nutno připomenout, že Prokeš dokázal velmi obratně a diplomaticky prosazovat i zájmy místní německé, polské a židovské menšiny, což mu nacionální české kruhy vyčítaly, především to, že jeho stranické sociální cítění je silnější než národnostní. Komunisté mu spílali za malou revolučnost. Aktivní práce pro město a sociální demokracii se vzdal teprve krátce před svou smrtí v r. 1935. V roce 2008 byla ve foyeru budovy Nové radnice odhalena Janu Prokešovi pamětní deska.
