Landecké pověsti
aneb povídánky z landeckého kopce
- Nákupní košík: 0 položek
- Cena objednávky: 0 Kč
- Přejít do pokladny
| Název: | Landecké pověsti | |
| Podtitul: | aneb povídánky z landeckého kopce | |
| Autor: | Miriam Prokešová | |
| Počet stran: | 40 | |
| Vazba: | brožovaná | |
| Formát: | B6 | |
| Cena: | 46 Kč | |
Anotace
Historie a současnost hradu Landek a obce Koblov z pověstí i archivů. Součástí jsou historické a folklorní zajímavosti obce a okolí.
Ukázka
BÍLÝ PES A KLÍČ OD LANDECKÝCH POKLADŮ
Chátrající hrad Landek příliš své poddané nelákal, a to nejen kvůli podivným pověstem o smutné landecké paní. Tajemství landeckých pokladů a klíčů k těmto pokladům se prolíná ještě mnohými dalšími pověstmi v různých obměnách a podobách.
Jednou o Květné neděli (podle jiného podání to bylo začátkem podzimu v době kermáše – posvícení) zabloudil ke zřícenině jeden ze starých koblovských starousedlíků. Vyšel si po dobrém nedělním obědě na procházku směrem na Landek a jak tak trávil ten svůj oběd, ani si nevšiml, kudy v zamyšlení kráčí. Náhle stál před zříceninou. Prošel vchodem na malé prostranství uvnitř hradu a vkročil mezi již zchátralé kamenné zdi. Hrad byl opuštěný a tichý, jen vítr si zlehounka pohrával mezi polorozpadlými zdmi a proháněl se již léta neobývanými místnostmi. Bývalými okny sem prosvítaly již teplé a hřejivé sluneční paprsky.
„Proč sem nikdy nikdo nechodí? Vždyť je tady ticho, klid, není čeho se bát…,“ pomyslel si starý pán. Jenže v téže chvíli náhle uslyšel nějaký podivný šramot z protější místnosti. Rychle a beze strachu do ní vešel. A co nevidí? Proti němu stojí veliký bílý pes, v tlamě mezi zubisky ohromný svazek klíčů a spokojeně vrtí ocasem! Docela jakoby jej vítal! Muž si to však bohužel neuvědomil. Setkání bylo tak nečekané a jeho zděšení tak veliké, že se náhle rychle otočil a prchal z hradu pryč. Slyšel za sebou jen hluboký hlas, který na něj volal:
„Počkej, neutíkej, neboj se mě! Neublížím ti! Dám ti klíče k pokladům, které jsou zde ukryté!!!“
Muž však téměř neslyšel a ve svém děsu pelášil z Landeku směrem k řece Odře. Až dole na návsi se zastavil.
„Asi jsem svým strachem propásl své štěstí! Mohl jsem být bohatý, mohl jsem získat landecký poklad!“
Takové a podobné myšlenky mu probíhaly hlavou, když se již uklidněný vracel domů. „Raději to nebudu nikomu vyprávět, ještě by se mi vysmáli!“ řekl si. Cestou se však zastavil ve staré hospůdce a všem přítomným to po několika doušcích piva barvitě porozprávěl. Druhý den si tak o tajemném bílém psovi vyprávěla úplně celá dědina, děti i babky na návsi…
Až jednou v lesích na Landeku potkáte bílého psa, neutíkejte, nebojte se a vezměte si od něj klíč. Stanete se tak pány obrovského landeckého pokladu. A možná, možná budete i šťastni…
