Kněžky venušiny
aneb z historie prostituce v průmyslovém velkoměstě
- Nákupní košík: 0 položek
- Cena objednávky: 0 Kč
- Přejít do pokladny
| Název: | Kněžky venušiny | |
| Podtitul: | aneb z historie prostituce v průmyslovém velkoměstě | |
| Autor: | Milan Myška | |
| Počet stran: | 48 | |
| Vazba: | brožovaná | |
| Formát: | B6 | |
| Cena: | 46 Kč | |
Anotace
Moravská Ostrava s prstencem průmyslových obcí ve svém okolí si na konci 19. a na počátku 20. století vysloužila nechvalnou pověst města s rozbujelou prostitucí. Mezi stálými obyvateli města byla pociťována jako ''skvrna kulturního života''. Nicméně, bez znalosti historie tohoto jevu by dějiny města a jeho obyvatel byly jen kusé a neúplné. Ať si to připouštíme, nebo ne, také život ve veřejných domech, bujné a alkoholem rozvášněné prostředí putyk a brlohů či každovečerní sháňky ''šlapek'' po dychtivých klientech v ostravských ulicích nebo obchod s ''bílým masem'' tvořily neodmyslitelný kolorit americkým tempem se rozvíjejícího průmyslového města. Taková je historie, protože takový byl i život.
Ukázka
PROSTITUCE A PROSTITUTKY V OSTRAVĚ
První soustavnější zprávy o prostituci jako masovém sociálním jevu se objevují
v písemnostech magistrátu ve druhé polovině šedesátých let: v té době se stalo centrem prostituce Františkovo údolí na rozhraní Moravské Ostravy a Vítkovic, kde tehdy vznikala hornická kolonie Hlubina. Přítomnost prostitutek v ulicích města pak byla periodicky zjišťována při policejních raziích 3. a 10. května 1876, 30. prosince 1878 a 13. ledna 1879 a poté v průběhu celých osmdesátých a devadesátých let.
V devadesátých letech nabyla prostituce ve městě takových rozměrů, že se jí musel magistrát zabývat jako vážným problémem komunální politiky. Je zajímavé, že městští radní v zásadě vycházeli z toho, že prostituce a nevěstince splňují určité přirozené potřeby převážně osamělých dělníků, a proto jsou institucí společensky prospěšnou. To nebylo ostravské specifikum, takové bylo obecné mínění doby a tomuto názoru se protivilo jen několik jedinců. Současně si však představitelé města uvědomovali, že prostituci je nutné regulovat, t.j. postavit ji pod policejní a lékařský dozor. Poprvé se
o regulaci prostituce pokusil magistrát Moravské Ostravy v roce 1893. Městský fyzikus (jak se tehdy říkalo městskému lékaři) MUDr. Weinreb prosadil, aby všechny prostitutky ve veřejných domech byly magistrátem registrovány a opatřeny zdravotní knížkou. Mělo to zaručit, že o každé prostitutce ve městě bude zdravotní úřad informován. Zdravotní knížku mohla žena, ucházející se o souhlas s provozováním prostituce, získat teprve po zdravotní prohlídce, která měla prokázat, zda není nakažena pohlavní nemocí. Každá takto registrovaná prostitutka se měla dvakrát do týdne podrobit lékařské kontrole. Její výsledek byl pak zaznamenán do zdravotní knížky. Ordinace, v níž se prohlídky odbývaly, byla zřízena v přízemí staré radnice (dnes budova Ostravského muzea).
Zprávy o počtu ostravských prostitutek se pochopitelně rozcházejí. Záleželo na tom, jak byly údaje získávány, a nejvíce na tom, kolik ze skutečného počtu toto „řemeslo“ provozujících žen se podařilo statisticky podchytit. V roce 1900 hlásil policejní ředitel
v Moravské Ostravě Barák, že prostitucí se ve městě živí 168 žen. Roku 1901 bylo ohlášeno 192 prostitutek, z toho 142 registrovaných a 50 tzv. nehlášených. Během let první světové války dosahoval už předpokládaný počet prostitutek 300 až 500. Ostravské noviny České slovo odhadovaly pro období první Československé republiky v Moravské Ostravě cca 1 500 profesionálních prostitutek. V roce 1920 jen v registrovaných nevěstincích v Moravské Ostravě, Přívoze, Mariánských Horách, Muglinově a Slezské Ostravě bylo zaměstnáno více než 80 nevěstek. Když byl v roce 1933 proveden zátah na lehké ženy v ulicích Moravské Ostravy, bylo k lékařským prohlídkám předvedeno 1735 z provozování prostituce podezřelých žen, z nichž 1304 byly prokazatelně prostitutky-profesionálky a ty zbývající byly usvědčeny, že provádějí prostituci tajně.
Nebezpečný nárůst pohlavních chorob v Moravské Ostravě v počátcích Protektorátu Čechy a Morava přiměl německou kriminální policii, aby se problematikou prostituce ve městě začala důsledně zabývat. Od počátku roku 1941 byly zavedeny pro vybrané profesionální prostitutky průkazy. Pro každou z prostitutek byl veden kartotéční list, v němž se o ní shromážďovaly veškeré informace. V roce 1941 v Ostravě evidovali 500 prostitutek. Provnivší se prostitutky byly odeslány do svých domovských obcí a byl vysloven zákaz jejich působení ve městě. Při porušení zákazu byly internovány a měly být odeslány do kárných táborů.
Zajímavé údaje o sociální skladbě ostravských prostitutek přinesl ve své diplomové práci z roku 2000 Miroslav Vaňák. Zjistil například, že prostitucí se zabývaly dívky a ženy ve věku od 14 do 60 let, ale dvě dokonce šedesátku překračovaly. Maximum aktivních prostitutek bylo ve věkové skupině 14 až 30 let: úhrnem 81 %. Z nich bylo 95 % svobodných, jen výjimečně se vyskytovaly prostitutky vdané nebo rozvedené. „Stává se kupříkladu, že leckterá vdova, mající třebas několik dětí, žije s více jinými a k tomu svobodnými lidmi, kteří zpustlé živobytí vedou, jsou obci na obtíž…“, napsal 27. května 1882 Ostravan, příloha Opavského týdeníku pro Ostravsko. Pokud jde o původ podle místa narození, nejvyšší kontingent dodávaly dvě země – Morava a Halič, přibližně tři čtvrtiny z celkového počtu. K nim bylo třeba připočítat ještě asi 8 % prostitutek narozených přímo v Moravské Ostravě.
Velice zajímavý je původ aktivních prostitutek podle jejich původního povolání. Nejvíce (tj. téměř 27 %) představovaly ženy, které původně pracovaly jako služebné. Po nich s podílem 18 % následovaly „sklepnice“, což bylo označení pro servírky v hostincích a restauracích. Asi 13 % prostitutek začínalo svou „profesní“ kariéru přímo jako prostitutky. Uplatnily se, byť měrou menší, také jiné profese: švadleny, modistky, tovární dělnice a dokonce i jedna cirkusová umělkyně. Ukazuje se, že profesionální prostituci volily jako východisko z pravděpodobně špatné sociální a hmotné situace především ženy z nižších společenských složek. Prostituce zajišťovala lepší výdělečné podmínky a jistě mentalita mnohých z nich dávala vzniknout i naději na „dolce far niente“, falešnou vidinu sladkého života bez namáhavé fyzické práce a běžných starostí.
Prostituce v Ostravě nabyla různých forem. K těm nejrozšířenějším patřila prostituce provozovaná v nevěstincích (až do jejich zákonného zákazu v roce 1922), dále v hospodách a nálevnách alkoholu a konečně její nejdrsnější forma byla provozována přímo v ulicích města.
