Dějiny hornictví
aneb jak to bylo s uhlím na Ostravsku
- Nákupní košík: 0 položek
- Cena objednávky: 0 Kč
- Přejít do pokladny
| Název: | Dějiny hornictví | |
| Podtitul: | aneb jak to bylo s uhlím na Ostravsku | |
| Autor: | Stanislav Vopasek | |
| Počet stran: | 60 | |
| Vazba: | brožovaná | |
| Formát: | B6 | |
| Cena: | 61 Kč | |
Anotace
Obsahem tohoto svazku jsou populární formou uvedená data, jména i další důležité informace z dějin ostravského uhelného hornictví. Nedílnou součástí je povídání o hornických symbolech, tradicích i důležité úloze důlních koníků. Stanislav Vopasek doplnil knihu množstvím vlastních ilustrací.
Ukázka
Jací byli důlní koně
Obstarávání koně pro důl nebývalo podle různých písemných dokladů i podle vyprávění pamětníků jednoduchou záležitostí. Obtížné bylo koupit spolehlivého koně pro běžnou práci na poli, natož sehnat dobrého koně pro práci v podzemí. U koně pro důl byly nejdůležitější jeho vlastnosti. Zvíře muselo být klidné, hodné, učenlivé a bez špatných návyků. Muselo být společenské, tedy zvyklé na přítomnost lidí. Do dolu se vybírali koně střední velikosti, do 150 cm výšky, dobře a pevně stavění. Kůň musel být silný a spíše robustnější. V dole nemohl pracovat kůň příliš mladý a nezkušený.
Nejčastěji se pro důl kupovali ve stáří 4–5 let, tedy vyzrálí a hotoví „k tahu“, bez dětských nemocí a rozmarů. Když koně před spuštěním do jámy prohlížel veterinář, musel samozřejmě vyloučit všechny tělesné vady a nemoci. Kromě toho si lékař nechával předvést koně v chůzi, klusu i cvalu. Krok musel být pravidelný, zadní stopa se musela krýt s přední nebo přední stopu nezasahovat. Pravidelný krok byl nutný pro chůzi mezi pražci kolejí, i když se koňská trať vesměs vyplňovala škvárou s pilinami.
Na zdraví, sílu a vlastnosti koně se kladl velký důraz. Vždyť se musel nejen rychle orientovat v novém a neznámém prostředí, ale od prvého dne naplno pracovat, bez možnosti dlouhého zacvičování. Výdělky havíře byly od prvého dne závislé pouze na výkonu koně. Spuštění koně do dolu nebyla jednoduchá a hlavně levná záležitost. Uvedená kresba se svislým spouštěním koně úzkou jámou bez klece, pouze v řemenech na kladce mezi průvodnicemi, je toho dokladem. Ve svislé poloze byl popuštěn až na stavítkovou podlahu těžního patra. U větších jam s klecemi na dva vozy za sebou bylo spouštění koně o něco jednodušší, i když ne snadné. Několik havířů muselo do klece natlačit koně vsedě na zadních nohách a obdobně na patře mu z této polohy pomoci ven. Ke spouštění docházelo hlavně v noci na netěžební směně.
