Ostravská divadla
aneb umění Thalie v černém městě
- Nákupní košík: 0 položek
- Cena objednávky: 0 Kč
- Přejít do pokladny
| Název: | Ostravská divadla | |
| Podtitul: | aneb umění Thalie v černém městě | |
| Autoři: | Šárka Glombíčková, Hana Šústková | |
| Počet stran: | 42 | |
| Vazba: | brožovaná | |
| Formát: | jiný ... | |
| Jiný formát: | 120x170 | |
| Cena: | 50 Kč | |
Anotace
Spolu s hospodářským rozkvětem Moravské Ostravy v druhé polovině 19. století sílila potřeba kulturního vyžití obyvatel Ostravy. Zastupitelé města se zasazovali o výstavbu kamenného divadla, neboť do té doby Ostravané navštěvovali divadlo v blízké Opavě nebo byli odkázáni na představení, která se konala pod střechami národních domů. K realizaci této myšlenky došlo až na počátku 20. století. O vzniku a vývoji německého a českého divadla v Ostravě od jejich založení až po konec 2. sv. války pojednává již 25. svazek edice Ostravica.
Ukázka
KOČOVNÉ SPOLEČNOSTI
Ve druhé polovině 18. století vznikla ve městech v blízkosti Moravské Ostravy první skutečná stálá městská divadla. Ostravská veřejnost byla odkázána pouze na představení kočovných hereckých společností vystupujících v sálech hostinců. Máme doloženy návštěvy německých společností pod vedením principálů Wenzela Fura, Michaela Prennera, Mathiase Einzingera a Johanna Karla Schwertbergera. V roce 1775 přišla z Olomouce do Moravské Ostravy společnost Simona Friedricha Koberweina, která uvedla ve městě několik komedií, zpěvoher, burlesek, pantomim a loutkových představení.
Počátkem 19. století působila v Moravské Ostravě kočovná společnost, lépe řečeno „skupina“, Josefa Kronese sestávající z principála, jeho ženy a dětí Theresy a Josefa.
Následujících 20 let se zprávy o divadelních vystoupeních v pramenech neobjevují. V roce 1843 do města zavítal Karl Burghammer se svým olomouckým ansámblem a o tři roky později je doložena přítomnost společnosti Wilhelma Thiela. Roku 1851 navštívila město společnost ředitele Weiner-Rosenfelda, která uváděla jak německá, tak česká představení, a to v místnostech hostince U Hroznu, Pod Lipou a také ve vítkovickém závodním hostinci. Každou veřejnou produkci, jakožto i samotný pobyt divadelních společností muselo schválit městské představenstvo. Když chtěl v roce 1859 v Moravské Ostravě vystoupit Josef Lazari se svým souborem, musel mimo jiné předložit představenstvu podrobný seznam svých zaměstnanců, až poté se otcové města vyjádřili, že proti vystupování jeho divadelní společnosti není námitek. V 60. letech zamítlo město mnoho žádostí kočovných souborů o vystupování v Ostravě.
Léta 70. se nesou ve znamení vývoje názoru na funkci divadla ve městě, který se odrazil hned několikerým způsobem. Dosavadní sály provizorně užívané k divadelním představením nacházející se v hostincích již přestaly vyhovovat, a proto se koncem 70. let členové Střeleckého spolku usnesli na rozšíření a celkové přestavbě stávajícího divadelního sálu v tzv. Staré střelnici. K podobné úpravě došlo i v sále restaurace U Lípy, takže zhruba od roku 1880 mohly do Moravské Ostravy zajíždět i větší divadelní soubory z Opavy či Olomouce, případně hvězdy vídeňských operních i činoherních scén (např. operní diva Bianka Bianchi, operní soubor vídeňské Dvorní opery pod Jahnovým vedením atd.).
Mezi léty 1890–1895 zájem ostravského publika o kočovné společnosti stagnoval. Pozornost Ostravanů se podařilo upoutat pouze operetnímu souboru Alberta Jennyho.
