Ostravští hasiči
aneb co jste hasiči, co jste dělali
- Nákupní košík: 0 položek
- Cena objednávky: 0 Kč
- Přejít do pokladny
| Název: | Ostravští hasiči | |
| Podtitul: | aneb co jste hasiči, co jste dělali | |
| Autor: | Karel Jiřík | |
| Počet stran: | 74 | |
| Vazba: | brožovaná | |
| Formát: | B6 | |
| Cena: | 69 Kč | |
Anotace
Další publikace edice Ostravica tentokrát mapuje historii hasičských spolků v Ostravě, vývoj požární ochrany a techniky. Obsahem jsou také pověry o ohni, první požární řády i nejničivější požáry v Ostravě. Doplněno o dobové fotografie.
Ukázka
Pověry o ohni a víra v nadpřirozené síly při likvidaci požárů
Organizovaná péče o požární ochranu a vedení boje proti ohni v našich městech a vesnicích naráželo až do počátku 20. století na mnohé předsudky a pověry obyvatelstva. Oheň vyvolával v minulosti mezi prostým lidem mnoho pověrečných představ a předsudků, z nichž mnohé známe z archivních pramenů nebo z ústního podání. Oheň jako živá bytost prý přinášel lidem mnoha dobrodiní, ale i trest boží. Nebylo radno mu ubližovat, aby se nemstil. Nesměl se bičovat, tlouci ani hasit vodou, rozžhavené uhlí se nesmělo prohrabovat, ani se do něho nesmělo plivat. Lid si proto oheň různě udobřoval, jako např. drobky chleba, moukou, na Boží hod vánočními skořápkami.
Na ochranu obytných stavení před požárem vykrápěly se na Tři krále místnosti svěcenou vodou nebo se vykuřovaly, na Bílou sobotu velikonoční po „pálení Jidáše“ se vyhaslé uhlíky spolu s jívovými větvičkami ukládaly pod střešní krovy, na Boží hod se preventivně chránila stavení před požárem a bleskem věnečky z březových větviček. Nastala-li velká bouřka, rozsvěcovaly se v místnostech „hromničky“ a vynášely ven chlebové lopaty a hřebla, aby nezasáhl blesk.
Někde se chránili naši předci před požárem též různými kouzelnými zaklínadly a modlitbami. Snažili se podle různých úkazů a znamení předvídat vznik požárů. Byli přesvědčeni, že například vytí psů, usazení roje včel na domě, objevení zajíce před domem, současné bití a zvonění hodin, zničení čapího hnízda na střeše nebo zakokrhání kohouta na pranýři věští oheň.
Vznikl-li požár při silném větru, šířil se rychle z domu na dům. Proto vynášeli někteří lidé ze svých domů díže, které nikdy nepoužívali v pátek ani v neděli na mísení chleba, a obraceli je otvorem k požáru, aby tím změnili směr větru. Za stejným účelem vyváželi zemědělci ze stodol a kůlen své povozy a obraceli je ojemi k ohni.
V novější době se ochraňovaly domy před požárem vynášením obrazů svatých, zejména Panny Marie. Velmi rozšířeným zvykem, používaným někde ještě na počátku našeho století, bylo obcházení požáru šestinedělkou, čímž se prý zabránilo jeho šíření. Oheň vzniklý bleskem prý byl pokládán do určité míry za posvátný a mohl se uhasit pouze mlékem šestinedělky nebo kozím mlékem. Naproti tomu přítomnost těhotných žen nebo žen s menstruací oheň zvětšovala a rozšiřovala. Na některých místech se tento „posvátný“ oheň nesměl vůbec hasit.
Tak, jako se prostí lidé obraceli o pomoc a ochranu k Panně Marii v případě morových epidemií (stavěli jí tzv. morové sloupy), podobně hledali záchranu před požárním
nebezpečím a povodněmi u sv. Floriána. Velmi rozšířená byla mezi prostým lidem až do konce 19. století víra v nadpřirozenou sílu sv. Floriána, který byl také v našich zemích uctíván jako patron ohně, ochránce před nebezpečím požáru a povodně. Většina našich měst a obcí mu vzdávala úctu stavěním kaplí, dřevěnými nebo kamennými sochami a obrazy. V den jeho svátku, 4. května, se sloužily na počest tohoto světce mše za odvrácení ohně, konala se procesí s hudbou a průvody k jeho sochám, při nichž se četly litanie za odvrácení ohně a povodně. Na mnohých místech byl tento den dnem pracovního klidu a ani se nerozdělávaly ohně.
Také v Ostravě se udržoval velmi dlouho floriánský kult. I zde věřili měšťané v jeho nadpřirozenou sílu. Tak např. při vypuknutí požáru 22. prosince 1763 se podle archiváře prof. Al. Adamuse sešla ihned městská rada na radnici a modlitbou žádala sv. Floriána, aby změnil směr větru, a přislíbila mu za to postavit sochu na náměstí. Sv. Florián prý, jak bylo zachyceno v zápise, jejich žádosti vyhověl. Vítr se skutečně obrátil, a proto vyhořela jen část města. Ostravští měšťané mu z vděčnosti postavili na náměstí kamennou sochu v životní velikosti, do níž vyryli tento nápis: Deo ipsi et Tibi venerationi erexerunt consul et senatus Moravoostraviensis 1763. (Samému bohu a Tobě z vděčnosti postavili purkmistr, rada a lid Moravské Ostravy 1763.) Tato barokní kamenná socha, která zobrazuje sv. Floriána jako římského vojáka, držícího v levé ruce korouhev a pravou rukou lijícího z konve vodu do ohně, zdobila ostravské náměstí až do r. 1960. Pod ochranou tohoto světce bylo celé město i jednotliví měšťané. Všichni vyhořelí nebo požárem ohrožení museli po požáru dát sloužit ve zdejším kostele sv. Václava děkovnou mši sv. Floriánovi.
Není snad ani nutné zdůrazňovat, že floriánský kult a bezměrná víra obyvatel v nadpřirozenou ochranu světce v boji s ohněm nepřispívala k organizované požární ochraně, jak ukládaly požární řády. Celkový pokrok přinesl i zde změny. V 2. polovině 19. století se v Ostravě již nepřipomíná sv. Florián jako ochránce obyvatel města před požárem, ale pouze jen jako patron vítkovických a moravskoostravských hutníků, k jehož uctění postavili ved1e starého ředitelství Vítkovických železáren kapli (byla před několika lety zbořena).
Teprve po oslabení a potlačení víry v nadpřirozenou moc světců, zaklínacích formulí, různých úkonů a pověr získala požární ochrana důvěru ve vlastní lidské síly při zápase s ohněm i s povodní.
